VE FORTNĚ

VE FORTNĚ
Zavřeli hocha ve klášter, by zapomenul světa; bděl fortník, co práh klášterní již dlouhá střežil léta. „Pusť, fortníku mne dobrý, ven, ta těžká otevř’ vrata; chci v sad, kde pestrý květu pel a slunka záře zlatá.“ Muž obezřetný fortník byl a zkušenost měl v mnohém: „Květ šálí, slunce zapadá, ty obírej se s bohem.“ Přec doléhal hoch na něj dál a nedbal důtky žádné: „Byl’s také mlád, vždyť nebylo tvé srdce vždycky chladné.“ 8 Muž obezřetný fortník byl, přec říci dal si v mnohém, on těžkou spustil závoru řka: „Putuj, ale s bohem!“ A na svobodu spěchal hoch snů jarních na peruti – a kláštera i fortníka hned zapomenul s chutí. Než fortník šedý chová jej až po dnes v vzpomínání a stýská si, co práce mu ti mladí dají páni. (1868)
9