JARNÍ

František Šimeček

JARNÍ
I
Strojilo jaro dětem svým
Strojilo jaro dětem svým
ples velký v krásném máji; sezvalo všechny květinky po polích, stráních, v háji.
Zaletěl větřík, zkadeřil hlavinky pestrých květů, a slunce drahou ze zlata strojilo toiletu. Perličky lesklé do šatu nosila půlnoc jasná – a každá útlá květinka tak ku podivu krásná. 79 Zasedli ptáci ve stromy, na kůry ze zelena a byla každá, každá tvář tak šťastně zveselena.
II
Poklid ždám, však ne ten věčný,
Poklid ždám, však ne ten věčný,
který z tiché Lethy pijí; duše má se noří v půvab, jara svatou v harmonii.
Co tu sadem lístků klíčí, každý pučí v kvítka mladá a všem svítí jedno slunce, všechněm stejná rosa padá. Volně jako pěnkavička zazpívá si skřivan v poli, jako mistr písní, slavík, svou též vrabčík zašveholí. 80 Začnou na čas pod hvězdami; když je ráno zase vzbudí, každému již kyne klásek – není žádný, žádný chudý. Ze praménku rovným právem napijí se vody čisté a pak začnou jedním chórem ptáci, věční komunisté. (1875)
81