VE HRADU NÁDHEŘE

František Šimeček

VE HRADU NÁDHEŘE
Bloudila volná myšlenka tím šírým božím světem. I přišla v hradu nádheru, k těm šťastným světa dětem. Na drahém stane koberci – jeť jejímu ciz chodu – a cizinka zde přehlíží ten přepych od východu. – Tam v pozlaceném dívanu dlí Kroesus mezi květy; hafana hebkou hladí srst a kouří cigarety. Opodál paní vážný kruh při kávě něžně zívá, a slečna, růže v záletí se líně oknem dívá. 50 Aj, chví se rety, idey zde světů zaset nových – však vadne, hyne semínko v těch stěnách mramorových. Tu s pohrdáním myšlénka let volný od nich vrací a zalká: „Při vší slávě své jste bídní ubožáci!“ A hledá pobyt v chatrči, kde lidé bydlí chudí, neb lesky, život paláců myšlenku volnou nudí. (1870)
51