DĚSILI SE

DĚSILI SE
Byl jasný duch a „za svobodu“ měl psáno na svém praporu, byl přítel luzy – ale s pány,pány po všecky časy ve sporu. Aj, děsili se v zlatých křeslech, ve vzteku zhoubou soptíce, že každá moc je s hůry dána – však stará to již tradice. A svoboda ta věčně krásná jim příliš měla přísnou tvář – že volal ji a budil luzuluzu, uvržen v poutech ve žalář. Aj, děsili se, bledly tváře, však tváře pouze vybledly a křídla, ježto orel vzepjalvzepjal, se mocněj’ k výši pozvedly. 66 I vešli v soudy velcí světa, že strach jim z těla – ze stínu, svobodné draze přišlo hlavěhlavě, upadla pod guilotinu. A děsili se zase mocnímocní, neb pravdou jiná tradice, že vzrostlo z krve mučedníka vždy vyznavačů tisíce. (1872)
67