NA BŘEHU

František Šimeček

NA BŘEHU
Ve loktech bujné lásky květ šla vysmívána v dálný svět. Již chabne noha ve běhu: „Ach, lidé, dejte noclehu. Jeť chladná noc ta v záletí a zima mému poupěti.“ Kam jen se upře plachý hled, vše cizo, v každém srdci led. Kam jen se oko podívá, každý se bolu posmívá. – Stanula vody na břehu, hledala v hloubce noclehu. A šumný rákos v zápětí pěl kolébavku poupěti. (1870)
34