VOLNOST

František Šimeček

VOLNOST
Je volnost stromek vysoký, co pučí bouřek z klína a z půdy krví zmrvené až k oblakům se vzpíná. A korunu má protkanou ohnivým květem slávy a šumem vichru hrozebně zní vrahům nade hlavy. A šumíšumí, jakby v oblacích se bouře v ústret slétly, a co z něj bujně vyrůstávyrůstá, jsou na biřice metly. Když usadí se bouře pluk, staví v něm naděj’ hnízda a v krásném listu zeleni svou ptáče píseň hvízdá. 45 Aj, volnosti, tvých kouzel v lesk kdo zpitou duši vnořil, ten šíje více před hrůzou tyranů nepokořil. Ten nenosil víc okovů, jež násilníci kuli – radš složil hlavu na špalek neb dožil proklán kulí. (1870)
46