V NOCI

František Šimeček

V NOCI
Posvátný klid! Velebná krajem noc je rozložena, jak pro lásku by byla utvořena, a sladce kynou světu snové, jak nebyli by tyranové a jak by lidstva zmřely žaly, když okovy mu těžké sňali; jak nebyla by v světě vražda a volna byla duše každá. Posvátný klid! A přec ta rovnost lidí – bože! Zde slamou stlala pozdní lože si ruka tvrdá, mozolitá, co, sotva pršlek rána svítá, již potem horkou stírá skrániskráni, a přec ji klejou milostpáni. Tam hoví zase v hebké plínce si duše zralá na zločince. 58 Posvátný klid! A hvězdy, měsíc s jasným vznětem tak klidně plují nade světem... Ba milo jest v tom zapomnění, kdy chuďas v krátkém pozasnění necítí bídu v černém šláři, když i ten otrok ve žaláři, jak ptáče jarní ve přírodě, má volné sny – sny o svobodě. Posvátný klid! (1872)
59