PRAVÁ SLZA

František Šimeček

PRAVÁ SLZA
Jest slabost slzmi rakev mýt, v níž minulost spí v stínu, a věčně jenom plakat chtít a nikdy dozrát k činu. Ty slze rosy s krůpějí dopadnou tvrdé půdy, v prach černý hrobu zmizejí – a staré zbudou trudy. Jen slza, která prýštila se reku z mužna zraku, když mlha domov zakryla a širý rubáš mraků – jen slza ta, jíž mužný lesk dal oheň, sílu k činu, za níž hned svitnul blesk a blesk, jest perlou pro otčinu. (1869)
19