SMUTNÝ PATRON

František Šimeček

SMUTNÝ PATRON
Že smutným bývám patronem? Aj, hrajte co dech stačí, a vzdychnu-li si z hluboka, vždyť mne to jenom tlačí. Já míval děvče, veselí, však scházely mi „tyto“, – mou lásku pán mi překoupil a mně to podnes líto. A podnes cítím srdce vřít a horkou slzu v líci, když milostpaní v kočáře mne potká na ulici. Pak smutným bývám patronem – však hrajte na vše stroje, a vzdychnu-li si zhlubokazhluboka, jest bolest to jen moje. (1870)
28