DĚSILI SE

František Šimeček

Byl jasný duch a „za svobodu“ měl psáno na svém praporu, byl přítel luzy – ale s pány po všecky časy ve sporu. Aj, děsili se v zlatých křeslech, ve vzteku zhoubou soptíce, že každá moc je s hůry dána – však stará to již tradice. A svoboda ta věčně krásná jim příliš měla přísnou tvář – že volal ji a budil luzu, uvržen v poutech ve žalář. Aj, děsili se, bledly tváře, však tváře pouze vybledly a křídla, ježto orel vzepjal, se mocněj’ k výši pozvedly. I vešli v soudy velcí světa, že strach jim z těla – ze stínu, svobodné draze přišlo hlavě, upadla pod guilotinu. A děsili se zase mocní, neb pravdou jiná tradice, že vzrostlo z krve mučedníka vždy vyznavačů tisíce.

Patří do shluku

jho, potupný, výheň, hřeb, děsný, okov, blasfemie, svíjet, děs, železný

494. báseň z celkových 719

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. LIDSKOST (Antonín Sova)
  2. PŘEDZVĚST ZLATÉHO BÁBELU.*) (Antonín Sova)
  3. HLAS MINULOSTI (Antonín Sova)
  4. JEST ZLOSYNEM... (Jan Evangelista Nečas)
  5. STELLA Z DVORNÍHO PIVOVARU (Božena Benešová)
  6. U MOSTU PRINCIPOVA V SARAJEVĚ. (Antonín Klášterský)
  7. VI. Co může po nás jednou tady zbýti? (Jaroslav Vrchlický)
  8. SPRAHLOU CESTOU. (Josef Václav Sládek)
  9. nad padlým bojovníkem (Stanislav Kostka Neumann)
  10. DO BOJE. (Ferdinand Písecký)