MY všichni jdeme sprahlou cestou v žití(J5f)
a všichni klesáme tou poutí šerou(J5f)
a honíme se za vidinou sterou(J5f)
tu štváni zármutkem tu štěstím zpiti(J5f)
Nám po zlatě a slávě mozek šílí(J5f)
a po lásce a přízni po čem koli(J5f)
a ústrk zášť a výsměšek nás bolí(J5f)
třeba jsme líce maskou klidu kryli(J5f)
Jsme lidé jen však časem pozakmitá(J5f)
nám duší cos jak světlo démantové(J5f)
a z hloubi srdce vynoří se snové(J5f)
v nichž rozjasní se poušť ta obrovitá(J5f)
A vidíme jak vetché jsou a plané(J5f)
ty všechny naše chvilkovité touhy(J5f)
a na rtech zůstane nám úsměv pouhý(J5f)
a s očí do prachu nám slza skane(J5f)
A jako zář to prokmitává mrakem(J5f)
a zrak náš vniká do propasti hloubi(J5f)
a s nebes hvězdnatých se taji snoubí(J5f)
a zří co všedním neviděno zrakem(J5f)
A cítíme přes všechnu žití bědu(J5f)
že nejsme brav jejž osud utrmácí(J5f)
že lidstvo cestou marně nekrvácí(J5f)
a světlá stopa zbude v jeho sledu(J5f)
A cítíme že v světlé záři koupá(J5f)
se obličej i nejnižšího roba(J5f)
ne k stesku jen i k důvěře že doba(J5f)
a jenom tou že člověk vzhůru stoupá(J5f)
A klopota a krev kterou se brodí(J5f)
a záští zločiny a křivdy sváry(J5f)
že bídné jsou a otrhané cáry(J5f)
jež lidská duše přece jenom shodí(J5f)
A modly před kterými člověk klečí(J5f)
že shroutějí se s podstavců své pýchy(J5f)
a třeba velké byly naše hříchy(J5f)
že co je hříchem zove v nás je větší(J5f)
A jiskra slitování která žehne(J5f)
jen v jedněch prsou pravdivě a svatě(J5f)
že hoří za všechny již tonou v blátě(J5f)
a nad všemi že svatou září šlehne(J5f)
A byť i dále cestou svou šlo bludně(J5f)
a nechtělo ze zdravého pít zdroje(J5f)
toť lidstva cit co cítí prsa tvoje(J5f)
a nevyváží se hloub této studně(J5f)
Jsme křehcí bídní svévolní a malí(J5f)
však jak nás poutá řetěz bídy naší(J5f)
též jedna peruť myšlénky nás vznáší(J5f)
a rostem z hmoty jež se přes nás valí(J5f)
A třeba pro tisíce lživých bohů(J5f)
a jejich trůny v lidském srdci místa(J5f)
přec vysnilo si také oltář Krista(J5f)
jenž hledí smírem z pod koruny z hlohu(J5f)