KONEC POUTI.

František Kvapil

Údolím šli jsme stínu, strast s námi, však v dáli blýská světlo, zrak mámí; my šli jsme, psoty dravé hřměl příval, a v srdci divně tklivý hlas zpíval: „Ať bolest tiše jen dříme – my se již nevrátíme.“ Tak sladce, slavně bylo pak v duši, když osud štěstí kruší, ať kruší! Co z toho, jestli dojdem kdy cíle? Ta jedna nad vše věky nám chvíle: „Mlč, srdce, bolest ať dříme, my se již nevrátíme.“

Patří do shluku

jho, potupný, výheň, hřeb, děsný, okov, blasfemie, svíjet, děs, železný

404. báseň z celkových 719

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. SPRAHLOU CESTOU. (Josef Václav Sládek)
  2. In doloribus. (Xaver Dvořák)
  3. ŽAL. (Adolf Brabec)
  4. MOŘE. (Antonín Klášterský)
  5. LACRIMAE RERUM. (Jaroslav Vrchlický)
  6. Vysvobození. (Adolf Heyduk)
  7. PÍSEŇ ŽIVOTA. (Antonín Macek)
  8. FINALE. (Roman Hašek)
  9. Z CEST. (Irma Geisslová)
  10. AD TE, DOMINE! (František Kvapil)