FINALE.

Roman Hašek

Je láska naše prokletá, oh, vykrvácí do léta a divé její bolesti zde nikdo, nikdo nepomstí! Náš žár byl příliš otravný a příliš hrdé naše sny a z našich srdcí ubitých blín příšerné své květy zdvih’. Hle, konec! Vrby smuteční nad shnilou vodou truchle ční – a dole sráz, kam dospěli jsme mdlí chorými pocely! Proč zachvíváš se v závrati? Oh, nic se zpět už nevrátí až pohltí nás rokle ta... Je láska naše prokleta!

Patří do shluku

jho, potupný, výheň, hřeb, děsný, okov, blasfemie, svíjet, děs, železný

195. báseň z celkových 719

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Láska, srdce žen, (Josef Holý)
  2. PÍSEŇ ŽIVOTA. (Antonín Macek)
  3. OHEŇ. (Otakar Theer)
  4. ZAPADAJÍCÍ SLUNCE. (Augustin Eugen Mužík)
  5. IX. (Josef Kubelka)
  6. 10 Ty lásko, lásko nesytá! (Vojtěch Mikuláš Vejskrab Bělohrobský)
  7. Nad mrtvolou. (Ludvík Lošťák)
  8. WORPSWEDE. (Adolf Bohuslav Dostal)
  9. ŽÁR ČESKÝ. (Eliška Krásnohorská)
  10. SPRAHLOU CESTOU. (Josef Václav Sládek)