ZAPADAJÍCÍ SLUNCE.

Augustin Eugen Mužík

Ó slunce, slunce veliké a slavné, tys vše, my nic jsme před tvou velebou, jen z milosti tvé tady dýchajíce. Šli lidé dva kdes po krajině dávné, šli v pychu svém, tak malí před tebou, a tys jim zžehlo na kov smavé líce. Ó slunce, slunce, nekonečnosť pouze jest, co sem z tebe na svět přetéká, ta láska, bolesť a neklidnosť žití. Jak konec může lidské býti touze? Kdy vyschne láska, bolesť člověka, jak pokoj může srdce tady míti? Ó slunce, slunce, k čemu tolik bolu, proč srdci není dáno zapomnít? Bol červ je, rváti nás i v hrobě bude. Hleď, šli jsme kdysi v západu tvém spolu, teď po desáté stromů oděv slít, a já přec mním a vzpomínám si všude. Ó slunce, slunce, jak se všecko tratí a vysýchá jak krůpěj v žáru tvém. A minulosť již odkvétá i vadne, ty nehanbíš se, stále stejně pláti, a mrtvě blýskat žhavým prstenem na shnilá srdce a na lebky chladné? Ó slunce, slunce, velká tvoje hlava jak z kovových tam zela oblaků! V nás rodila se nesmrtelnosť bolu, neb slunce, tvoje síla, výheň žhavá nám plála z hrudi, retů, ze zraků, tak mlčky šli jsme jak dvě hvězdy spolu Ó slunce, slunce, jak to může býti, ó pověz, ty znáš každého tu z nás, že ona leží, nezří více tebe. Jí dáno tebe i mne zapomníti, leč do mne stoupla nesmrtelnosť zas, ta nesmrtelnosť bolu tvého nebe. Ó slunce, slunce, za těch deset roků zde není klidu, ve mně jen tvůj žal. Já hledím k tobě z hloubi zemské noci, jež věčně v jejím setměla se oku, kdo tobě, slunce, noc by takou dal? Ty planeš, já zapomnít budu moci? Ó slunce, slunce, val se k hrobu dále, a zajdi v tůň, já s tebou chtěl bych jít, ty kdybys duši neslo zapomnění. Leč ve mně slunce věčné plane stále. Jak s tebou jít, a kterak zapomnít, když ani tobě zapomenout není?

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

jho, potupný, výheň, hřeb, děsný, okov, blasfemie, svíjet, děs, železný

644. báseň z celkových 719

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. KRÁL VZDUCHU. (Ludvík Lošťák)
  2. Bořek. (Antal Stašek)
  3. ŽÁR (Božena Benešová)
  4. Nad rakví. (Ludvík Lošťák)
  5. FINALE. (Roman Hašek)
  6. Nad mrtvolou. (Ludvík Lošťák)
  7. In doloribus. (Xaver Dvořák)
  8. 10 Ty lásko, lásko nesytá! (Vojtěch Mikuláš Vejskrab Bělohrobský)
  9. Vzdoruješ mi, prcháš letným skokem... (Adolf Heyduk)
  10. Neustaň. (Albína Dvořáková-Mráčková)