FINALE.

Roman Hašek

FINALE.
Je láska naše prokletá, oh, vykrvácí do léta a divé její bolesti zde nikdo, nikdo nepomstí! Náš žár byl příliš otravný a příliš hrdé naše sny a z našich srdcí ubitých blín příšerné své květy zdvih’. Hle, konec! Vrby smuteční nad shnilou vodou truchle ční – a dole sráz, kam dospěli jsme mdlí chorými pocely! Proč zachvíváš se v závrati? Oh, nic se zpět už nevrátí až pohltí nás rokle ta... Je láska naše prokleta! 14