SEDM PROTI THÉBÁM.

Roman Hašek

SEDM PROTI THÉBÁM.
Nás sedm vyšlo. Zpiti chtivým žárem a ve svalech domnělou sílu lví, jsme táhli hrdí rozzpívaným Jarem, svá opustivše tichá Království. To byla jitra! Vzdorná pnuli čela jsme k východu, kde jásal slunce plam, a píseň tvrdá před námi se chvěla, že Sedm slavně táhne ku Thébám... Pak sady řídly. Baladické lesy se táhly spjaty mrtvým tichem v dál. Kles’ v duši smutek. Vichr úpěl kdesi a divým échem smál se z černých skal... Dozněla píseň, odumřely smíchy, rozrytá cesta mizela nám v tmách. Z nás každý šel již znavený a tichý, s nemocnou touhou blouzně o Thébách – – – – – – – A padli všichni... Před branami Města v tragické póse leží smutní lvi: kams v nedozírno běží bílá cesta, kde v dáli hynou zpustlá Království... 26