ÚPADEK.

Roman Hašek

UPADEK.ÚPADEK.
Když měsíc svítá nad obzorem, vycházím v hlučný lidstva vír, cinkaje mečem vyzývavě – poslední dobrý kavalír. Má dáma, jejíž nosím barvy (to ještě staré lásky sen), již dávno bloudí ulicemi s lascivním smíchem lehkých žen. A v póse ctihodného granda pnu pohrdavě sešlou skráň, v pochybné krčmě k nočním rvačkám svou starobylou tase zbraň. A pozdě když se vracím domů, obvyklý úsměv na líci, na jednu ženu vzpomínám si, jež bloudí kdesi ulicí... 32