VALČÍK.

Roman Hašek

VALČÍK. A. T.
V směs citů zvířených žal těžkých tonů sletěl, na lesklých parketách se kotouč prachu zdvih’... V směs citů zvířených a parfumů a světel zní valčík únavou a splývá v teskný smích... Ó hudbo tajemná, jež v nervů exaltaci mdlá srdce opájíš a nítíš v krvi žeh’, jíž touhy uvadlé se ve sny duše vrací a blaho dávných tuch v nasládlých úsměvech! Zas tepny vzbouřené do zmdlených skrání bijí a oheň vyhaslý zas cítím v žilách plát, tíž pudů smyslných a horkých agonií řve, hučí v mozek můj jak šerý vodopád. Zpit vůní tuberos a dechem růží žlutých absurdní pohádku o mrtvém srdci sním a chápu blaho juž těch lásek nevyřknutých, jež na vždy zapadly s valčíkem doznělým. 23