VALČÍK.

Roman Hašek

V směs citů zvířených žal těžkých tonů sletěl, na lesklých parketách se kotouč prachu zdvih’... V směs citů zvířených a parfumů a světel zní valčík únavou a splývá v teskný smích... Ó hudbo tajemná, jež v nervů exaltaci mdlá srdce opájíš a nítíš v krvi žeh’, jíž touhy uvadlé se ve sny duše vrací a blaho dávných tuch v nasládlých úsměvech! Zas tepny vzbouřené do zmdlených skrání bijí a oheň vyhaslý zas cítím v žilách plát, tíž pudů smyslných a horkých agonií řve, hučí v mozek můj jak šerý vodopád. Zpit vůní tuberos a dechem růží žlutých absurdní pohádku o mrtvém srdci sním a chápu blaho juž těch lásek nevyřknutých, jež na vždy zapadly s valčíkem doznělým.

Patří do shluku

valčík, sál, karneval, tančit, polka, parketa, tanec, čtverylka, bál, piano

77. báseň z celkových 549

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. JALTA (Josef Svatopluk Machar)
  2. Komtessy. (Zikmund Winter)
  3. MAG VALČÍK. (Zikmund Winter)
  4. JAROSLAV KVAPIL. (Karel Mašek)
  5. V měkkém a nadšeném, tichém snu básníka (Adolf Bohuslav Dostal)
  6. JESEŇ V DUŠI. (Irma Geisslová)
  7. První kapitola. (Josef František Karas)
  8. BALLADA. (Karel Mašek)
  9. DŮM PŘEKUPNÍKŮV (Viktor Dyk)
  10. Popeleční středa. (Jaroslav Vrchlický)