KONEC POUTI.

František Kvapil

KONEC POUTI.
Údolím šli jsme stínu, strast s námi, však v dáli blýská světlo, zrak mámí; my šli jsme, psoty dravé hřměl příval, a v srdci divně tklivý hlas zpíval: „Ať bolest tiše jen dříme – my se již nevrátíme.“ Tak sladce, slavně bylo pak v duši, když osud štěstí kruší, ať kruší! Co z toho, jestli dojdem kdy cíle? Ta jedna nad vše věky nám chvíle: „Mlč, srdce, bolest ať dříme, my se již nevrátíme.“ 98

Kniha Květy na sněhu (1926)
Autor František Kvapil