DĚSILI SE
Byl jasný duch a „za svobodu“
měl psáno na svém praporu,
byl přítel luzy – ale s pány,pány
po všecky časy ve sporu.
Aj, děsili se v zlatých křeslech,
ve vzteku zhoubou soptíce,
že každá moc je s hůry dána –
však stará to již tradice.
A svoboda ta věčně krásná
jim příliš měla přísnou tvář –
že volal ji a budil luzuluzu,
uvržen v poutech ve žalář.
Aj, děsili se, bledly tváře,
však tváře pouze vybledly
a křídla, ježto orel vzepjalvzepjal,
se mocněj’ k výši pozvedly.
66
I vešli v soudy velcí světa,
že strach jim z těla – ze stínu,
svobodné draze přišlo hlavěhlavě,
upadla pod guilotinu.
A děsili se zase mocnímocní,
neb pravdou jiná tradice,
že vzrostlo z krve mučedníka
vždy vyznavačů tisíce.
(1872)
67