JARNÍ
I
Strojilo jaro dětem svým
Strojilo jaro dětem svým
ples velký v krásném máji;
sezvalo všechny květinky
po polích, stráních, v háji.
Zaletěl větřík, zkadeřil
hlavinky pestrých květů,
a slunce drahou ze zlata
strojilo toiletu.
Perličky lesklé do šatu
nosila půlnoc jasná –
a každá útlá květinka
tak ku podivu krásná.
79
Zasedli ptáci ve stromy,
na kůry ze zelena
a byla každá, každá tvář
tak šťastně zveselena.
II
Poklid ždám, však ne ten věčný,
Poklid ždám, však ne ten věčný,
který z tiché Lethy pijí;
duše má se noří v půvab,
jara svatou v harmonii.
Co tu sadem lístků klíčí,
každý pučí v kvítka mladá
a všem svítí jedno slunce,
všechněm stejná rosa padá.
Volně jako pěnkavička
zazpívá si skřivan v poli,
jako mistr písní, slavík,
svou též vrabčík zašveholí.
80
Začnou na čas pod hvězdami;
když je ráno zase vzbudí,
každému již kyne klásek –
není žádný, žádný chudý.
Ze praménku rovným právem
napijí se vody čisté
a pak začnou jedním chórem
ptáci, věční komunisté.
(1875)
81