IV. Jako hvězdy noční na obloze,

František Jaroslav Kamenický

IV.
Jako hvězdy noční na obloze,
Jako hvězdy noční na obloze,
A co písek morském na břehu, Rozhojnil se v časů oběhu Slovan plodný velice a mnoze,
Rozesáhlé světa ve poloze Věčných severu tam od sněhů Až do palných jihu zážehů, Půli země osaditi hroze. Však nejvíce tamo, kde Karpaty Zasazují ohromné své paty, Hemží se to co mravenců roj. Zniká zmatek tu a nepokoj U prostřed těch lidstva millionů, Jako kdys u věže Babylonu. [12]