V. Proto Bůh tak prostranný jest stvořil

František Jaroslav Kamenický

V.
Proto Bůh tak prostranný jest stvořil
Proto Bůh tak prostranný jest stvořil
Mocí slova krásný tento svět, By jej člověk, tvorstva všeho květ, Osadil, v něm působil a tvořil;
Aby přírodu si upokořil, Vždy jen k předu čelil a ne zpět, A se snažil lépe vystavět, Co čas zhoubný ztroskotal a zbořil. Nechtěl Pán, by lidstvo rozmnožené V jedné plazilo se těsné houšti, A půl země aby bylo pouští; A tak rámě jeho napřažené Je co mraky sivé rozehání, K dalšímu je nutíc stěhování. [13]