XIX. V mále česká zem svou tvářnost mění,

František Jaroslav Kamenický

XIX.
V mále česká zem svou tvářnost mění,
V mále česká zem svou tvářnost mění,
Zdobně jako nevěsta se strojí; Vesnice a města již tu stojí Lidnatá v rozličném položení.
S přičiněním přibývá též jmění, Svornost všecky jako bratry pojí; Milují se vespolek co svoji, Jedno jsouce všickni pokolení. Ve posvátných hájích přinášejí Svantovitu zbožné oběti, Kdež ho pod starými duby ctějí. Všickni jednu krásnou mají snahu: Každý hledí nějak přispěti Dle své síly k obecnému blahu. [27]