XXV. Svornost, dcera nebes jako láska,

František Jaroslav Kamenický

XXV.
Svornost, dcera nebes jako láska,
Svornost, dcera nebes jako láska,
Svazek pevný jest a jediný, Který v jedno víže rodiny, A jest krásná člověčenstva páska.
Kde dlí ušlechtilá tato kráska, Blaží města, hrady, dědiny; Jméno její mláď i šediny Okouzluje líbezná co hláska. Mocí její národové slynou, Nedobytný jest jich val a hrad, Před nímž nepřátelé jejich hynou. Kýžby lidské poznalo tě plémě! Pakby sídlem rozkoší a vnad, Novým rájem celá byla země. – [33]