XLIV. Morana, ač v popel tělo mění,

František Jaroslav Kamenický

XLIV.
Morana, ač v popel tělo mění, Morana, ač v popel tělo mění,
 Zásluhy a slávu neruší; Z úcty k otci dceru Libuši Čechové si volí za svou knění. Jí pod sluncem kněžny rovné není; Kdož ji zobrazit se pokusí? Aby na těle i na duši Slovanský byl ráz v ní vyjadřený. Moudrost na jejím an trůní čele, Oko věštné v příští vztržené, Půvab zpanilý na celém těle! – Takové vlast naše dcery měla: Věrné, moudré, krásné, vznešené; – Kýžby se i nyní jimi skvěla! [52]

Kniha Lilie a růže (1846)
Autor František Jaroslav Vacek