XLVIII. Rozkošné a tiché ve krajině

František Jaroslav Kamenický

XLVIII.
Rozkošné a tiché ve krajině Rozkošné a tiché ve krajině
Vystavivši Libuše hrad nový, Se svými tam pannami si hoví V utěšeném sídla toho klíně. Zlatem skví se komnaty a síně A chrám k poctě bohu Perunovi; Skvostnost všecku jazyk nevysloví, Na niž patří oko na Libíně. Kolem hradu posvátné jsou háje; Všecko, nač tu oko pozírá, Upomíná na blaženost ráje. A zde kněžna Čechů blaze žije; Libín jestiť její Palmyra, Ona sama krásná Zenobie! [56]

Kniha Lilie a růže (1846)
Autor František Jaroslav Vacek