XLIX. Povadivše se dva vládykové

František Jaroslav Kamenický

XLIX.
Povadivše se dva vládykové
Povadivše se dva vládykové
Přihnali se k stolci Libušinu; Jeden druhému vytýká vinu, Rázná mají slova pohotově.
Vece kněžna: „Opět sváry nové? „TyTy jsi škůdce, odrodilý synu! „KlatbaKlatba tvému bezpravnému činu!“ Odcházejí oba odpůrcové. Chrudoš, jemuž právo odsouzeno, Jme se vévodkyni haniti, Řka: „„To nemá být ti odpuštěno!““ – Nesvornost vždy byla naše vada, Jíž jsme nechtěli se chrániti; A z ní pošla mnohá strast a zrada. [57]