LX. Žádost byla Libuše a snaha

František Jaroslav Kamenický

LX.
Žádost byla Libuše a snaha
Žádost byla Libuše a snaha
Založiti město u Vltavy; Ona poroučí – a již se staví, A z úst jejích zní tu jmeno: Praha.
Prorockým pak duchem mnoho blaha Předpovídá jemujemu, též i slávy: Že se sklánět budou před ním hlavy, Mnohá v něm že bude perla drahá. – Neselhala věštba Libušina; Toto její arcidílo dávné ByloťByloť, jest – a zůstane vždy slavné. Až pak i to, co zlých losů vina Pokazila, bude napraveno, Bude teprv všecko vyplněno. [68]