XXVII. V posvátném jest pochováno lůně

František Jaroslav Kamenický

XXVII.
V posvátném jest pochováno lůně
V posvátném jest pochováno lůně
Mrtvé tělo Lidmilina vnuka; Národ pláče – žalost truchlozvuká Zní na každé srdce jeho struně.
Bratrovrah na Českém sedí trůně – Statně vládne žezlem jeho ruka; Myšlénka mu působí však muka: Bratra krev že kypí na koruně! Ach! on hořce skutku toho želí – Na pokání za něj posvěcuje Národu a vlasti život celý. Musa dějin o něm zapisuje: „Dobrým otcem, slavným panovníkem, „RekemRekem byl – než bratrem ukrutníkem!“ [107]