XXVIII. Ve klášteře u svatého Jiří

František Jaroslav Kamenický

XXVIII.
Ve klášteře u svatého Jiří
Ve klášteře u svatého Jiří
Zbožná abatyše Milada Pokání si přísné ukládá Za hřích otce, až hněv Boží smíří.
Tichá nad Prahou když noc se šíří A svá nad ní křídla rozkládá, Láska k otci již ji vybádá Jít do chrámu černém ve šlojíři. Dlí tu na modlitbách do půlnoci, Před oltářem klečíc v slzách prosí: „Odpusť, Pane! odpusť vinu otci!“ – Vida Pán, jak pláč jí líce rosí, Anjelovi jednomu hned káže, A ten z rejster těžkou vinu maže. [108]