XXXVIII. Po horlivém v církvi působení

František Jaroslav Kamenický

Po horlivém v církvi působení Zbožný Ditmar oči zavírá Lidu žehnaje – již umírá Vroucí na kříž tiskna políbení. K nástupníka jeho vyvolení Na Levý se Hrádek ubírá Četné knězstvo; tam zrak upírá Na jednoho celé shromáždění. Oko vlídné, líce miloladné, Velebná jest jeho postava; Na ní pokora a svatost vládne. Tu sbor knězstva dí, an povstává: „Za bískupa chceme míti Čecha!“ A los všechněch padá na Vojtěcha.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

v básni jsme nalezli 1 místo, v básni jsou označena takto
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

christus, bláha, nebeský, páně, nebešťan, zemský, blahý, schrána, obor, an

112. báseň z celkových 527

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Čeho pílí hrdá lůza tato?! (František Sušil)
  2. Toť má bláha, učiť mladé kněží; (František Sušil)
  3. [Mezi zn. 397. a 398.] Ze samých hlav anjelských se složí (Jan Kollár)
  4. Přemnohý teď jazyk chválí Husa, (František Sušil)
  5. Kdož jest Plato? Včela slastí jatá (František Sušil)
  6. 11. Tento svatý mučedník a kníže (František Jaroslav Vacek)
  7. Proč se břemen církve svaté straníš, (František Sušil)
  8. Papežové, biskupové, kněží, (František Sušil)
  9. Nedovodím, že krom církve svaté (František Sušil)
  10. Vítej svíce vlasti, Leo Thune! (František Sušil)