XXXIX. Ve Veróně slavně posvěcený

František Jaroslav Kamenický

XXXIX.
Ve Veróně slavně posvěcený Ve Veróně slavně posvěcený
 Syn Slavníkův již se navracuje Do své vlasti, kde ho pozdravuje S plésáním lid k víře obrácený. Ve biskupské roucho oblečený An již ku Praze se přibližuje, Pokorně tu s koně sestupuje, A jde bos až ve chrám osvícený. A v posvátném lidoplném chrámě Rozléhá se slavné „Hospodine!“ A lid v skroušených tu slzách plyne. Aj tu biskup pohnut vztáhne rámě, Lidu klečícímu v svatém plání Uděluje – první požehnání! [119]
Básně v knize Lilie a růže:
  1. V mé květnici malé a prosté
  2. I. Neobsáhlé světa ve prostoře,
  3. II. Coby bylo mohlo být již z tebe,
  4. III. Opozdili jsme se – ale máme
  5. IV. Jako hvězdy noční na obloze,
  6. V. Proto Bůh tak prostranný jest stvořil
  7. VI. V Zakarpatské zemi nelze déle
  8. VII. Ku tažení do krajiny dálné
  9. VIII. Což se těžce srdce rozlučuje
  10. IX. Od Tatranských vrchů jako mraky
  11. X. Ze Srbské tam země přes tři řeky
  12. XI. A jak drahou zemi nelíbati,
  13. XII. Stoje na Řípu za rána jasna
  14. XIII. A tak podnes zem ta slove Čechy,
  15. XIV. Kýž se oslaví to dávné jméno
  16. XV. V požehnané usadiv se zemi
  17. XVI. Žádost Čecha nebe vyslyšelo,
  18. XVII. Kýž se naplní ta krásná slova,
  19. XVIII. Veselo a živo v zemi jesti
  20. XIX. V mále česká zem svou tvářnost mění,
  21. XX. Jest to pocit rozkošný a krásný,
  22. XXI. Pro oblahu země nebe přeje
  23. XXII. Rozléhá se pláč po zemi celé
  24. XXIII. Čecha umírajícího slova
  25. XXIV. Dlouho v míru již co tichá zoře
  26. XXV. Svornost, dcera nebes jako láska,
  27. XXVI. Češi osvobozeni tak v mále
  28. XXVII. Frankové a Slované si činí
  29. XXVIII. Závistník jsa velké Čechů slávy
  30. XXIX. Poraziv tak Franky hrdosmělé
  31. XXX. Sáma úmrtím i jeho říše
  32. XXXI. Syni slávy, jenž co krásné vzory
  33. XXXII. Hořce želí Sláva arcidíla,
  34. XXXIII. Běda lodi bez plachet a vesla,
  35. XXXIV. Mudřena již Kroka pěstovala
  36. XXXV. Svatém na Vyšehradě Krok vládne
  37. XXXVI. Zásluhy si vydobývá věčné,
  38. XXXVII. Pro osvětu národu Krok slavné
  39. XXXVIII. Blaze, komu bylo někdy přáno
  40. XXXIX. Nepostačí dítky světu dáti,
  41. XL. Budiž tedy, rodičové milí!
  42. XLI. Dcery Kroka sláva jsou a zdoba
  43. XLII. Kaša přírody jsouc ctitelkyně
  44. XLIII. Vroucí bohů ctitelkyně Teta
  45. XLIV. Morana, ač v popel tělo mění,
  46. XLV. Libuše – tať vtělená jest Lada,
  47. XLVI. Na stolci když zlatoskvělém sedí
  48. XLVII. Vláda Libuše jest mírnost sama,
  49. XLVIII. Rozkošné a tiché ve krajině
  50. XLIX. Povadivše se dva vládykové
  51. L. Z nesvornosti ku národu zkáze
  52. LI. Ve Budečské vyučen jsa škole
  53. LII. Rolníkovi blaze dnové plynou,
  54. LIII. O kýž byste poznali vám přáné
  55. LIV. Z Libušina sídla, Vyšehradu,
  56. LV. Štědrost Boží z nepřebraných skladů
  57. LVI. Protož ty, jenž stojíš v světě výše
  58. LVII. Statný Přemysl na bílém oři,
  59. LVIII. Národní se radovánky slaví
  60. LIX. Jako o závod šlechetně snaží
  61. LX. Žádost byla Libuše a snaha
  62. LXI. Libuše! což tvému zraku bylo
  63. LXII. Praha ve smutek halí si líce,
  64. LXIII. Z oklamané lásky popudila
  65. LXIV. Nechci Šárku oslaviti v zpěvu,
  66. LXV. Nad krajinou Luckou mocně vládne
  67. LXVI. Proti odvážnému Vlastislavu
  68. LXVII. Nesčislné ode tří stran voje
  69. LXVIII. K vůdci Němců raněnému v boji
  70. LXIX. Kam s komonstvem čtrnáct Českých pánů
  71. I. By se na zemi jak na nebesku
  72. II. Slovo věčné učiněno tělem,
  73. III. Onno světlo nebes, jenž v Betlémě
  74. IV. Z Carihradu svatí paprskové
  75. V. Od týchž bratří božské símě spásy
  76. VI. V slavném Velehradě na Moravě,
  77. VII. Nad Berounkou Bořivoje vdova
  78. VIII. Nebesa, jenž vroucí tuto žádost
  79. IX. Mocně svatá oučinkuje víra
  80. X. Se zalíbením na Váceslava
  81. XI. Nebe hledí naň, když v létě s pláně
  82. XII. Bohužel! – Lutická Drahomíra,
  83. XIII. Na Tetíně, prostém světa křiku,
  84. XIV. K víry rozkvětu a vlasti blahu
  85. XV. Tmavá noc – ve chrámě u oltáře
  86. XVI. Skládej nyní sám, ó svatý kníže!
  87. XVII. Ve studené chyši pod Petřínem
  88. XVIII. Jmeno to, zlatými písmenami
  89. XIX. Kdo tak pozdě večer do žaláře,
  90. XX. Každý za skutek, jejž prokážeme
  91. XXI. Války milovné Kouřimské kníže,
  92. XXII. Blaze, komu strážný anjel stojí
  93. XXIII. Do Řezna se z blízka, ze daleka
  94. XXIV. Tak Pán na světě již oslavuje
  95. XXV. V Boleslavi na knížecím hradě
  96. XXVI. Neodolatelnou musí vnadu
  97. XXVII. V posvátném jest pochováno lůně
  98. XXVIII. Ve klášteře u svatého Jiří
  99. XXIX. Což jsou mocné při nebeské bráně
  100. XXX. Strachkvas v Řezně, v četném sboru mnichů,
  101. XXXI. Jakby Hospodin se nesmiloval
  102. XXXII. Na Vyšehradě se velká sláva
  103. XXXIII. Z krásných choti úst se znáti učí
  104. XXXIV. V řeholnické chyšce o půlnoci
  105. XXXV. Srdce kající a navrácení
  106. XXXVI. Na Libici, šírovládném hradě
  107. XXXVII. Nebe zkvétající v Čechách víře
  108. XXXVIII. Po horlivém v církvi působení
  109. XXXIX. Ve Veróně slavně posvěcený
  110. XL. Vzdálené též ovce spatřit chtěje
  111. XLI. Navrátiv se s cest svých blahodějně
  112. XLII. K spáse nestačí jen víra pouhá,
  113. XLIII. Žel a smutek bolně srdce svírá
  114. XLIV. Na obloze České hvězda skvělá
  115. XLV. Nesmírná se v zemi České zmáhá
  116. XLVI. Z Říma již se nazpět do Čech vrací
  117. XLVII. Již tak přesmutně to nevyhlíží
  118. XLVIII. Milerád na všecko zapomíná
  119. XLIX. Netrvá na dlouze správa řádná;
  120. L. Vyniká tu nade mnohé jiné
  121. LI. Srdce Vojtěcha bol nový zžírá,
  122. LII. Pohříchu! již více nenavrátí
  123. LIII. Otci šlechetnému nepodobný
  124. LIV. Jedna ruka ztroskotá a zkazí,
  125. LV. Rozličné si metly ruka Boží
  126. LVI. Nešťastná ta země, v které vládne
  127. LVII. Proto zasílejme díky vroucí
  128. LVIII. V tichém údolí, jež obrubuje
  129. LIX. Příroda jest pěstitelka pravá
  130. LX. „Těsno jest mi v hradě – takto praví
  131. LXI. Krása všemocné jest kouzlo světa,
  132. LXII. Tak jest krása těla mnohých duší
  133. LXIII. Přirozená veské děvy krása
  134. LXIV. Blaze tomu, jenžto se ubírá
  135. LXV. Slavné činí k národnímu svátku
  136. LXVI. Božena, v knížecí oblečena
  137. LXVII. Tam kde Sázava své proudy valí,
  138. LXVIII. Ano, příroda, ta jest dóm Páně;
  139. LXIX. Mladý Břetislav po slavném boji
  140. LXX. Krása podmaní i srdce reka,
  141. LXXI. V svatojirském chrámě blíž oltáře
  142. LXXII. Kdož u rakve svého nepřítele
  143. LXXIII. V smutném lidstva též i vládyk sboru
  144. LXXIV. A což může také slabé rámě
  145. LXXV. O buď tedy s námi Hospodine!
  146. LXXVI. Vážným před slepcem ve chrámě klečí
  147. LXXVII. Což jsou krásné ruce žehnající!
  148. LXXVIII. Po Čechách a družné na Moravě
  149. LXXIX. Po druhé již táhne na Polany
  150. LXXX. V dobytém od Čechů Gnězdně postí
  151. LXXXI. Podle Rokytnice blíže Prahy
  152. LXXXII. Tak podivně časové se mění!
  153. LXXXIII. A tak často nadarmo se hledá
  154. LXXXIV. Zadržet chtě nepřítele v tahu
  155. LXXXV. Čí se oko nezalilo,
  156. LXXXVI. Stýská mladému se Spitihněvu
  157. LXXXVII. Jako mračno táhne ke Šumavě
  158. LXXXVIII. Jindřich posly do Čech vypravuje
  159. LXXXIX. Kněžic Spitihněv se ze zástavy
  160. XC. Ve Chrudimi na bolestném loži