LXIII. Přirozená veské děvy krása

František Jaroslav Kamenický

Přirozená veské děvy krása Okouzlila kníže Oldřicha, Tak že hluboce rek zavzdychá, A milostí chví se a otřásá. Božena jest srdce jeho spása; I hned mění se tu v ženicha – S nevěstou ku Praze pospíchá, Za choť svou a kněžnu ji prohlásá. Provázenou od bratrů a sester, Od otce a matky blažené, Po cestě lid vítá českou Ester. A tak dívka z vísky ztracené Pro svou zpanilost a krásu něžnou Vévodkyní stává se a kněžnou.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

v básni jsme nalezli 1 místo, v básni jsou označena takto
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

jelen, lovec, paroh, laň, srna, pytlák, srnec, myslivec, lovčí, zvěř

257. báseň z celkových 452

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. VLADIMÍR. (Ferdinand Tomek)
  2. XLVI. Ušla šípu, v stínech hustých (František Ladislav Čelakovský)
  3. báseň bez názvu (Josef Kalus)
  4. LX. „Těsno jest mi v hradě – takto praví (František Jaroslav Kamenický)
  5. Madonna. (Alois Škampa)
  6. Jaromír a Vršovci. (Jan z Hvězdy)
  7. báseň bez názvu (Antal Stašek)
  8. Ballada o šípu. (Jaroslav Vrchlický)
  9. Na Neobuli. (Josef Jungmann)
  10. NA ÚTĚKU.*) (Svatopluk Čech)