LXIII. Přirozená veské děvy krása

František Jaroslav Kamenický

LXIII.
Přirozená veské děvy krása Přirozená veské děvy krása
 Okouzlila kníže Oldřicha, Tak že hluboce rek zavzdychá, A milostí chví se a otřásá. Božena jest srdce jeho spása; I hned mění se tu v ženicha – S nevěstou ku Praze pospíchá, Za choť svou a kněžnu ji prohlásá. Provázenou od bratrů a sester, Od otce a matky blažené, Po cestě lid vítá českou Ester. A tak dívka z vísky ztracené Pro svou zpanilost a krásu něžnou Vévodkyní stává se a kněžnou. [143]

Kniha Lilie a růže (1846)
Autor František Jaroslav Vacek