LXXI. V svatojirském chrámě blíž oltáře

František Jaroslav Kamenický

LXXI.
V svatojirském chrámě blíž oltáře
V svatojirském chrámě blíž oltáře
Skvostná rakev kníže České kreje; Knězstvo četné v rouše černém pěje Úpěnlivým hlasem ze žaltáře.
Z hradu Lysy, svého ze žaláře, Knížecí též vězeň k pohřbu spěje: Slepý Jaromír to! bez naděje Patřit na bratrské zbledlé tváře. Na hrad přiveden do chrámu kráčí, Hořké u rakve tam slzy roní, Bratra zlého tělo jimi smáčí. Odpouští mu těžkou jeho vinu, Kolena k modlitbě za něj kloní, An lid pláče při tak krásném činu. [151]