LXXII. Kdož u rakve svého nepřítele

František Jaroslav Kamenický

LXXII.
Kdož u rakve svého nepřítele Kdož u rakve svého nepřítele
 Může kojit ještě v srdci hněv? Sebe prudší utiší se krev, A duch míru vládne v klidném těle. Komu studené se lůže stele A se rubáš chystá za oděv: Ach, tuť lítý mohlby jen lev Řváti záštím smrti u postele. Mroucí nežádá než jedno věno: Odpouštěje živým prosí jen, By i jemu bylo odpuštěno. Nikdo smíření na soudný den Neodkládej; neb v tu hrůzy dobu Pán jen křehkost odpustí – ne zlobu! [152]

Kniha Lilie a růže (1846)
Autor František Jaroslav Vacek