LXXXIX. Kněžic Spitihněv se ze zástavy

František Jaroslav Kamenický

LXXXIX.
Kněžic Spitihněv se ze zástavy
Kněžic Spitihněv se ze zástavy
Do milé zas vlasti navrací; S hořkou pamětí zrak obrací Do ciziny ještě od Šumavy.
S radostí pak pozdvihna své hlavy S panoši ku Praze pochvací, Jenž mu cestu zprávou ukrácí: Jaké Češi dobyli si slávy. Vida České tváře zas a slyše Materské své řeči hlaholy Cítí slast a volněji zas dýše. Kdo vysloví srdce plápoly, An již Prahu spatřuje a v zadu Nad Vltavou věže Vyšehradu! [169]