16. Doba lásky.

František Jaroslav Kamenický

16. Doba lásky.
Jasné slunéčko zachází Za modré hory; Má milá se na mne dívá Z bílé komory. Než za hory slunce zajde, A s ním bílý den, Vyjdi, drahá, z té komůrky, Vyjdi ke mně ven. „Až za hory slunce zajde, Za lesy černé, Pak z komůrky k tobě vyjde Tvé děvče věrné. Víš, že láska nad slunéčko Měsíc miluje; A při světle hvězd se lépe Milá celuje.“ 33