Umění.
Žák Boha, jenž jest prvním umělcem. – –
Ó svaté slovo Umění!
Jsi mnohým věčným tajemstvím
a jiní tebe, vznešené,
jen v heslo boje promění!
Měj, Bože, za ně věčný dík!
Z Tvé ruky dar ten nebeský,
jejž nepotřísní prach a rmut,
já beru, vděčný smrtelník.
Být umělcem, blíž Bohu být!
Jeť odlesk věčných ideí,
jeť obraz krásy prvotní
v tvé tváři, Umění, a svit!
Tvář trojí věčné Trojice!
Tvář trojí, již má Umění!
Tak jasné, palné obráží
se slunce v hladi studnice.
Ó chvíle štěstí! jaký vzruch,
kdy zahoří duch myšlenkou,
kdy nesmrtelnou ideu
nám v duši vnukne Boží Duch!
84
Tvář druhá – pokořit se spěš! –
toť Otec, Tvůrce vesmíra –
ó mocná vůle umělce!
je člověk jen a tvůrce též!
Však jaká bolest tisíckrát
v tom nadšení a tvůrčím snu!
Syn, který Otcem zplozen byl,
on trpět musil, umírat.
Je člověk Boha obrazem
a umělec je Bohu blíž – –
Ó tvůrčí sílo velebná,
jest bolest tvojím odkazem!
Mé heslo: Odi profanum!
Co z Boha jest, ať k Bohu jde,
cíl Umění je Boha ctít
a tvaru dáti božím snům.
1896
85