Panem de coelo.

Sigismund Bouška

Bůh volal s nebe v slávě majestátu, blesk v rukou svých a nad hlavou hvězd plamen, co Sinai ve svoru hřměl Božích ramen: „Hled k nebesům a výhost dej již blátu!“ A člověk děl: „Jsem mocí Tvojí zmámen!“ Bůh zapřel sebe, lidské oděl tělo, a z Panny čisté oživil je krví; byl roven lidem, božství závoj mělo. „Ty svatý jsi a proroků všech prvý,“ děl člověk, „a já Kaina nosím čelo!“ Bůh ponížil se k lidstva vyvrheli, kříž na se vzal a stoupal na Golgotu, a nohy, ruce v brzku v krvi pněly. „Pojď za mnou,“ děl, „kříž cestou ku životu!“ A člověk sténal: „Sláb jsem, zmalátnělý!“ Bůh – Člověk zapřel i své člověčenství a v dobrotě své proměnil se v Chleby – ó pokrmu jest duším zapotřebí k té cestě kříže, bídy, protivenství! Co stupňů bídy a co stupňů k nebi!

Patří do shluku

ježíš, kristus, kristův, golgota, kříž, spasitel, ježíšův, hostie, hřeb, páně

209. báseň z celkových 874

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. ANDĚL. (Augustin Eugen Mužík)
  2. Ballada pašijová. (Jan Neruda)
  3. Vlaštovice. (František Kyselý)
  4. Křížová cesta. (Vilém Ambrož)
  5. Agnus (Xaver Dvořák)
  6. V opojení (Xaver Dvořák)
  7. POSLEDNÍ VÝKŘIK. (František Kvapil)
  8. Česká obloha. (Augustin Eugen Mužík)
  9. 1916 (Otokar Fischer)
  10. HUS (Otokar Březina)