Panem de coelo.

Panem de coelo.
Bůh volal s nebe v slávě majestátu, blesk v rukou svých a nad hlavou hvězd plamen, co Sinai ve svoru hřměl Božích ramen: „Hled k nebesům a výhost dej již blátu!“ A člověk děl: „Jsem mocí Tvojí zmámen!“ Bůh zapřel sebe, lidské oděl tělo, a z Panny čisté oživil je krví; byl roven lidem, božství závoj mělo. „Ty svatý jsi a proroků všech prvý,“ děl člověk, „a já Kaina nosím čelo!“ Bůh ponížil se k lidstva vyvrheli, kříž na se vzal a stoupal na Golgotu, a nohy, ruce v brzku v krvi pněly. „Pojď za mnou,“ děl, „kříž cestou ku životu!“ A člověk sténal: „Sláb jsem, zmalátnělý!“ Bůh – Člověk zapřel i své člověčenství a v dobrotě své proměnil se v Chleby – ó pokrmu jest duším zapotřebí k té cestě kříže, bídy, protivenství! Co stupňů bídy a co stupňů k nebi! 1895
118