Chléb a víno.

Sigismund Bouška

Chléb a víno.
Jedu lesy, jedu hvozdy, každé chví se jehličí, slyším mluvu vůně, slyším drozdy, slyším z hájů píseň slavičí: Zapěj tvorstvo hymnu svému Pánu, bijme písní v svatou Tvůrce bránu. Jedu kopci podle stráně, na ní rdí se vinice, jedu v široširé nivy, pláně, mluví víno, mluví pšenice: Díky vzdejme nebeskému Pánu, z nás si nektar vyvolil i manu. Sklánějí se svaté klasy, zachvějí se nadějí, v šumný chorál jich se mísí hlasy, v plesu tvorstva zvoní jasněji: Svatý chléb my svému dáme Pánu, božství k zemi otvíráme bránu. 121 Zlatým, rudým kypí mokem hroznů lepé útvary, v jejich žilách vře to krve tokem, života v nich pučí požáry: Svatou krev my svému dáme Pánu, jeho boku otvíráme bránu. V jarní noci za hvězd pršky světa okruhem jde Pán, svatou révu v kypré sází vršky, svaté zrní v širý seje lán. Zapěj, tvorstvo, zapěj svému Pánu kolem oltáře a svatostanu! 1895
122