III.

Sigismund Bouška

III. (Dominiku Čurdovi.)
Ten jásot lidu, kterak duši zpíjí! Ta roucha nádhera, ten blyskot zlata! Jak oblekli mne v zář a do lilijí a v mroucí květy šlape moje pata! Mně úzko blahem, duši v těle těsno, ta úcta davu hanbí mě a leká, i světcům na zdech v ambitech je plesno, zří na kněze jen a ne na člověka. A mdloba těžká kolenou se chytá a hlavou jako valný pochod vojů jde majestátně, nováčka mě vítá, snad ozvěna to budoucích je bojů? Zas jásá lid. Kde jsem? Zřím Jerusalem. Zřím vlny hlav, zřím pestrá jejich kola – – Slyš: „Hosanna!“ Toť staré znova v malém. Sním. Ticho. – Kdo teď: „Ukřižuj ho!“ volá? 1892