List paní, jež mě prosila o požehnání.

Sigismund Bouška

List paní, jež mě prosila o požehnání. S. P.
Ba milá mně a vzácná slova byla, jež o Kristu jste vřele promluvila! To bylo jedno tiché odpoledne, kdy duše svoje čistá křídla zvedne a, holubice snivá na rtech prahu, jde pro svou žízeň hledat citů vláhu. A my se tehdy v okamžik ten sešli a duše naše ve přátelství vešly. Kde skepse zemdlena, kde mlčí věda, kde duše marně východ z temna hledá, tam v čisté víry stánku v tísni citů sám Kristus čeká mlčící a v skrytu. To byla tehdy slova nestřežená, jež cit Vám diktoval, jež řekla žena, kdy duše pozná více víry písmem, než všecka věda přísným sylogismem. Ba nezvratná to jistě pravda jistá, že bludná duše v posled najde Krista! A najde klid a naději a štěstí – – – Ať duše moderní si cestu klestí dál mezi balvany a skepse srázy, kde zoufalost se na pokraji plazí, 34 kde mnohá bludička snad v temnu svítí, kde s výše nebes meteor se řítí, když sobě posléz pouhou pravdu řekne a světa soudu víc se nezalekne, a k pravdě dychtiva se žene blíže, tu stane vždycky zase u stop kříže. Či myslíte snad, trpící vy paní, že nešel jsem tou roklinou a plání, kde vítr pochyb duje zlý a děsný? Mně jinochu též chrám byl malý, těsný a duch můj lítal v místa dálná, pustá a stále žíznil jsem a práhla ústa. Však Bůh mě vedl rovně v cestu pravou, mně vše se vysvětlilo Láskou smavou, jež od oltáře ke mně promluvila. A pakli záhada mi ještě zbyla a úcty pln jsem zmaten zůstal v mnohém, tu řek’ jsem: Člověk jsem a nejsem Bohem! Ó díky, paní, za ta slova krásná, jež v listu Vašem vyčetl jsem žasna, dík za tu chválu, již jste vzdala Kristu v tak pravý čas a na tak pravém místu. Jsem sluha jeho nehodný a bídný a půjdu tam, kam jde i krok Váš vlídný: kde bída trpí, kde lká bolest v pláči, a dát chci vše, má síla pokud stačí. Tak naše cesty často půjdou spolu vždy k stolu bídy od oltáře stolu, tak půjdem za příkladem toho Krista, jenž chudé miloval a srdce čistá. 35 A jedno jediné mám vroucí přání, by poznala jste jednou, vzácná paní, že Onen, jehož koříte se vzoru, jejž nedostihl svět v svém stálém sporu, že Ten tak svatý, víc než člověk mnohem, že stal se člověkem, však že byl Bohem! Pak teprv k němu zvednete své zraky a sladký mír můj okusíte taky. Ó přijměte, vy cituplná paní, ó přijměte mé kněžské požehnání! Ať nade prací Vaší, Vaším chlebem, i nad bolestí Vaší, duše mukou, se požehnání moje pojí s nebem, a Kristus ruku mou svou vede rukou, již pro nás dal si probodnouti hřebem! 1892
36

Básně v knize Pietas: