Josef Manes.

Josef Manes.
Můj miláčku! vše, co z tvé vyšlo ruky, tak jemné, úchvatné, a vše tvé bídy posvěcují muky, vše tak mi posvátné! Tvář tvoje hledí denně na mém stolku, mé všecky blaží sny, a silen jsem v tom divuhodném spolku, jak pupen za vesny. Byls v pravdě geniem, a cítím jasně, že není většího, že co jsi kreslil, mistra byly básně, že není sladšího! Svou všecku sílu z našeho vzal’s lidu, a světil jeho typ, ty zušlechtil jsi všecko: dobro, bídu, a všecko viděl’s líp. Tvé zlaté srdce v každé kresbě zvučí, je slyším ztlumené, to obdivu mne velikému učí k tvé řeči nadšené. 104 Ti bohatýři vybájené doby, to tvé jsou ideje, byl’s šlechetným a svět byl plný zloby, jenž velkým nepřeje! A stejnou lásku měl jsi se mnou: děti, já líbat tě je zřím, zřím v šílenství tě zvolna krváceti, tam v dáli! tam je Řím. 1896
105