Mrtvý Verlaine.

Sigismund Bouška

Mrtvý Verlaine. (Ku kresbě F. A. Cazalse.)
Chudá jizba v latinské čtvrti města. Bledý v bílých poduškách, v pose spánku, ruce volně u těla, mrtev leží velikán písně. Lysou lebku Sokrata stranou sklonil, plnou hrbolů dětské, myslící duše, stisklá chřípě mrtvoly jakby ssála neznámé vůně. Skončen tedy titanský zápas smyslů, ztuhly v žilách kypící proudy krve. Jaké ticho! Na prsou pěvce pouze Crucifix leží. Zmlkl navždy Šalomoun nové doby, velký pěvec Moudrosti, knihy Boží, snivý milenec nové Velepísně, vášně a touhy. Slyšte, flétny zpívají, troubí rohy, stále nové odstíny vábné písně, sny a vidiny vstávají z bílých mlžin, dýchají máty. 94 Prostá jizba: vězení, nemocnice. Rovna stanicím bolestného žití světu skrývala kouzelníka veršů v legendy nimbu. Zemřel. Mrtev širokým lidstva davům, věčně žije poslední básník věku, silný v citu, ve snění, – slabý tělem: nevolník ženy. Malé ruce přikrývku bílou tíží, kdysi spjaté u nohou Krista kříže, neměly síly uchopit spasné dřevo v hodinu smrti. Kriste, jenž jsi zbičován, zbaven šatu, na kříž vydal nevinné, čisté tělo, pro ty písně kající jeho duše, básníku odpusť! 1894
95