Po ukončení překladu „Snu Sv. Jana“.

Sigismund Bouška

Po ukončení překladu „Snu Sv. Jana“.
Hle, jaké Srdce! kol se trní splétá a divnou passiflorou porozkvétá, jež vůní svojí světy opíjí, že mizí před ní vůně lilijí a vůně táhne do čtyř úhlů světa. Tam k dálné vlasti svaté Terezie a Jana z Kříže vůně ta se lije; žák nový vstává svaté mystiky, tou vůní zbuzen, mistr veliký, sáh’ po trnu, jej ve své srdce ryje. Květ krvavý mu z ňader náhle pučí! ó jak to jeho duší vře a hučí, to mystických ven vylétl roj včel, by tajemnou se vůní napájel, jež ráje předtuše je sladké učí. Ten divný trn jsem přenes v naši půdu, v tu slzou, krví prosycenou hrudu; zda zapustí se do ní kořenem? A dá-li Bůh a zkvete plamenem ten Lásky strom, ó kde, ó kde já budu? 1893
129