Sedmero strun.

Sedmero strun.
Má lyra v sedmi strunách časem zvoní, to sedm tonů v jeden souzvuk splývá, když Musa tiše nad lyru se kloní. Ta první chví se různým světa zvukem, ta struna praskla, hloub se v srdce vrývá, že zimničným se často vlní tlukem. A druhá struna sluje odříkání, ta v hloubi celly, která nebe skrývá, co v duši vře, zní, zpívá bez ustání. V dum tvůrčích přízi třetí vždy se tulí, ta Uměnám se v sladké oči dívá, půl duše mé a nebes třímá půli. Je čtvrtá struna provaz s Krista kříže, jak cingulum mně rudé s boku splývá, a k trpícím mě táhne, vleče, víže. A pátá svatým sálá, plane zpěvem, toť struna kněžství svatá, vždycky živá, ta u oltáře nadlidským je zjevem. 79 A šestá, touha nebeské je lásky, tou svatá Panna, Matka milostivá, v mé duši něhy, úcty váže svazky. A struna poslední, jak stačí vloha, si hymnus svatý s archanděly zpívá a zmírá v štěstí přede trůnem Boha. 1890
80